Utekl týden a byl tady další zápas basketbalistů Poski Ostrava. Tentokrát proti věčnému rivalovi, družstvu Krnova, který tým Poski za celou dobu v soutěží OP Mužů nedokázal pokořit. K utkání jsme nastoupili už s Pelikánem, Pečtou a hlavně Lukášem Procházkou, který se k basketbalu vrátil po téměř dvou letech, co hrál profesionálně v týmu NH Ostrava a pak s basketbalem skončil. Když k tomu připočteme uzdravení jeho bratra Tomáše, který se v posledním zápase zranil byl tým Poski v tom nejsilnějším složení co má k dispozici.
Na začátku to ale tak nevypadalo. Nastoupili jsme v klasické osobní obraně, která se nám nedařila a za šest minut hry jsme prohrávali 3:13 a vypadalo to na veliký nebakl a fiasko. Začátek utkání opět, stejně jako v minulém zápase zdobily nepřesnosti, které pramenily z horší koncentrace na utkání a nepříliš kvalitního rozcvičení. Po přechodu na zónovou obranu a po prostřídání se obraz hry naštěstí změnil a začali jsme dotahovat. Bohužel nadějné skóre 14:15 nevydrželo, tým Krnova dal v posledních 20 sekundách dvě trojky a opět odskočil na rozdíl 7 bodů.
Obraz druhé čtvrtiny byl velice podobný. Kvalitní obrana Poski, ale velice slabý útok a nepřipravené střely, zejména Vaňka s Brodou změnily druhou čtvrtinu nepříliš pohledný basketbal a soupeř se ještě více vzdálil na 32 : 41.
Rozhodující momenty se alě děli ve třetí čtvrtině. Po košem v obraně kraloval Pelikán, který připomněl hráčům Krnova, že je ještě zima a rozdělil jim tedy na cestu několik kulichů. Svou bojovností vynikali oba Procházkové, kteří měli v obraně plno odražených míčů, kdy se i několikrát podařilo tuto výhodu proměnit v koš z brejku. V posledním období se k tomu ještě přidala veliká bojovnost v útoku Machalínka, Jedličky a Gajdy především na doskoku. Tým Poski měl téměř v každém útoku i doskok a tak i další pokus o vstřelení koše. Když se k tomu přidali ještě 2 minuty před koncem za stavu 63 : 59 koše Brody bylo o stavu rozhodnuto a tým Poski tam udělal velice cenné vítězství.
Ukázalo se, že pokud se tým sejde v tak kvalitní sestavě, dokáže v této soutěži pokořit každý tým. Jen škoda, že díky pracovním povinnostem a častým zraněním není tým kompletní častěji. Slabinou utkání bylo jen to, že pořád se nedaří bojovnost týmu, která byla opravdu veliká, proměnit ve větší kolektivní pojetí hry a plno hráčů stříli z nepřipravených pozic.
